Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Americkí nestori stoner/doom žánru poctili Košice svojou návštevou v trocha neštastný dátum finále majstrovstiev sveta v hokeji, čo ovplyvnilo aj účasť, ktorá sa dala definovať jednoduchým prívlastkom - žalostná. Nepochybujúc o víťazstve českého hokeja som si nenechal újsť jedinečnú príležitosť vidieť tak žánrovo atypickú kapelu akou BLACK PYRAMID v našich končinách je. HERMOPOLIS boli popritom vhodným komplementom koncertného priestoru, ktorý bol vyhradený tento krát v menšom klube 777, ktorý sa nachádza na poschodí tradičného Collossea.
Úvodné pochybnosti o zvuku rozptýlila inštalácia aparátov "Orange" na pódiu. Na druhej strane zamrzelo, že HERMOPOLIS začali pre publikum čítajúce snáď 20 duší hrať zhruba o 20:30, čo zmenšovalo časopriestor pre ťažiskovú kapelu večera. Hovoriť o Poliakoch ako o predkapele nie je asi celkom správne, nakoľko zahrali ekvivalentný set s veľmi energickou porciou žánrovo jasne definovaného materiálu, ktorý bol možno trocha viac smerovaný do doom oblasti. Zároveň bol obzvláštnený poriadnou porciou psychedelických prvkov aj antickou estetikou. Gitara, basgitara, bicie a vokál stačili na vytvorenie pôsobivej atmosféry v expanzívnom luxusnom zvuku. Ten bol maximálne úderný, čitateľný a podporený razantným výkonom bubeníka. Jednotlivé skladby zneli pomerne inštrumentálne, napriek tomu že som tvorbu kapely nepoznal, tak ma bez problémov strhli do svojho víru. Čas ubiehal pomerne svižným tempom a rozladil ma len zbytočne naťahovaný inštrumentálny záver, ktorý neveselo ukrajoval zo setu BLACK PYRAMID.
Tí sa dostali k nástrojom len pol hodiny pred záverečnou, čo predznamenalo podstatne skrátený set. Najnovší album od BLACK PYRAMID - "The Paths Of Time Are Vast" považujem za vrcholné dielo kapely, o to viac ma tento fakt zabolel. Nástrojové zloženie bolo identické s predchádzajúcou kapelou a zvuková kombinácia aparátu Orange a gitary Gibson LP Studio predznamenávala opäť exkluzívny zvukový zážitok. Ten sa s prvými tónmi úvodnej skladby "Bile, Blame and Blasphemy" dostavil s ohromujúcou energiou. Prvé tóny a úvodný polyrytmus mrazil a devastoval priestor. Z dôrazu na nástroje bola cítiť zohratosť kapely a prirodzené prevedenie každého detailu kompozície do živej koncertnej podoby. Valivý rytmus a expanzia zvuku bola pri nerušenom posluchu skladby poslucháčskou nirvánou, akú často na koncerte človek nezažije a ponúkla momenty, kedy sa akýkoľvek domáci posluch živému prevedeniu nedokáže vyrovnať.
S albumovou novinkou sme pokračovali aj ďalej v gradujúcom vystúpení košatou "The Crypt On The Borderlands", údernou "Take Us To the Threshold" ako aj "The Paths Of Time Are Vast", ktorá strhla naše skromné publikum do extatického tranzu vrátane členov HERMOPOLIS. Záver skráteného setu po večierke patril kratšej a staršej dynamickej kompozícii "Visions Of Gehenna", ktorú výborný zvuk posunul do inej dimenzie. Celkovo zahrali BLACK PYRAMID strhujúci set, ktorý ma pohltil a bude vo mne ešte dlho rezonovať. Osobne to bol až excentrický zážitok, kedy som bol vlastne s tak významnou kapelou na jednom pódiu a jednej úrovni, čo sa veľakrát za život nepodarí. BLACK PYRAMID si v našich končinách zaslúžia určite nejakú publicitu a dúfam, že tento report k nej mierne prispeje. Čerstvú novinku rozhodne každému odporúčam a nebudem ju mať problém zaradiť do svojho tohtoročného TOP.
Hned první skladba naznačuje, že u DEUS MORTEM se věci začínají měnit. Poláci posunuli svůj BM do čistějších a melodičtějších vod. Jistě, řízky se občas klepou nekompromisně, nicméně i tak je ústup do přijatelnějších sfér znát. Osobně mi to ale nevadí.
Jeden z nejvíce obskurních rituálů roku 2024. Lidé (?) okolo IMPETUOUS RITUAL / GRAVE UPHEAVAL vyrukovali s neotesaným black/death metalovým manifestem. Divokost, chaotičnost, ale zároveň i slušný skladatelský skill. Hudba dle mého gusta. Více za týden.
Timothée Chalamet sa vraj na place nechal oslovovať Bob; naučil sa hrať na gitaru a spievať ako Dylan. Film, pokrývajúci roky 1961-65, stojí na hereckom a hudobnom výkone hlavných hviezd (a na skvele zapracovaných piesňach). Inak sa do hĺbky príliš nejde.
Vtipné intro je naozaj iba začiatok skvelého zážitku, ktorý nám opäť pripravili odviazaní a radostní Švédi. Tento let do Taškentu je naozaj veľká paráda. Vzletné melódie, príjemná atmosféra - hodinka uletí ako nič. Opäť raz nesklamali!
První deska po návratu Bobby Lieblinga z vězení potvrzuje teze o starých psech a nových kousích. Pro alespoň s nějakou starší nahrávkou obeznámené jedince album moc novinek nepřinese, na druhou solidní standard temného rocku/doomu ze staré školy potěší.
Hitový generátor sice pořád pracuje, ale už se z něj bez pravidelné údržby trochu kouří. Švédové opět natahují stopáž až někam k jedné hodině a to se hlavně ke konci nahrávky už dost projevuje. Stále příjemný poslech, ale trhlinky se postupně zvětšují.
Pohrobci skvělých GLACIATION se vrací po dlouhé dekádě s půl hodinou obtížně zařaditelného post BM, který oproti původní kapele působí podstatně lyričtějším, křehčím dojmem. Zároveň je to opět výzva pro posluchače propracovat se do téhle fascinující vize.